Jdi na obsah Jdi na menu

Historie plemene

Když v 16. a 17. století osídlovali holandští Búrové, francouzští hugenoti a Němci jižní Afriku, bohatou na dravou zvěř, přiváželi si s sebou z Evropy vlastní pracovní psy: mastify, dogy, erdelteriéry, chrty a bloodhaundy. Ti však nebyli schopni překonávat choroby ani nebezpečí africké buše, a tak bylo přirozené, že je osadníci začali křížit s domorodými psy Hotentů a Zuluů.

Hotentoti migrovali již dříve do jižní Afriky ze severu, odkud je vyhnaly války nebo sucha. Obrázky loveckých psů té doby, nápadně podobných dnešnímu rhodéskému ridgebackovi, můžeme vidět např. v egyptských pyramidách, i když byli menší, pravděpodobně se vztyčenýma ušima, s hrubou srstí a s pruhem obráceně rostoucí srsti na hřbetě - ridgem. Lovečtí psi Zuluů byli větší, byli cennější a pravděpodobně ridge neměli. Křížením těchto plemen vznikali předchůdci rhodéského ridgebacka, psa nebojácného, rychlého, vytrvalého, obratného, s vynikajícím čichem, schopného snášet náročné podnebí, který mohl v afrických podmínkách nejen přežít, ale také pracovat.

Ridge, jako nejtypičtější znak plemene, popsal Angličan G. M. Theal u psa Hotentotů už roku 1505 a zmínka o domorodém psovi s pruhem opačně rostoucí srsti na hřbetě je spolu s vyobrazením i v knize známého afrického cestovatele, skotského misionáře D. Livingstona z roku 1857.Mezi mnoha názvy, kterými byli předchůdci ridgebacků označováni, převládal lví (lionský) pes. Lví psi byli využíváni k nahánění lvů, ale také pum, leopardů, paviánů a divokých prasat. Pracovali obvykle ve dvou- až tříčlenných skupinách a kořist obratně zadržovali na místě až do doby, kdy dorazli lovci.